6.den - pondělí 6.5.2024
V neděli večer dorazil k Zemi oblak částic od Sluncea parametry ukazují na možnost polární záře v našich končinách. Webkamery opravdu po půlnoci ukazují slabou polární září a takovou příležitost si nemohu nechat ujít. A tak velice časně ráno vyrážím do terénu, nejprve nad Veternou Porubu, kde se snažím zachytit zbytky polární záře nad Roháči. To mi nejprve komplikuje oblačnosti nad horami a poté co se konečně jakž takž rozpouští už je polární záře opravdu slabounka, jen v podobě nafialovělého horizontu.
Zkouším ještě přesun ke Štrbkému rybníku (neplést se Štrbským plesem) ale ani tady nejsou podmínku pro pozorování nebeského divadla nijak příznivé, navíc i při pohledu na webkamery je zřejmé, že už je po všem. Ale když už tu jsem, počkám tu do svítání, třeba se poštěstí a vycházející sluníčko vykouzlí nějaké parádní přestavení. No nakonec to žádná velká sláva nebyla, ale příjemné ránkou na dohled nejmenších velehor světa ano.
I našeho novému plechovému kamarádovi to ráno u Štrbského rybníka sluší :-)
Po snídani vyrážíme na další výlet, stejně jako včera opět do Velké Fatry. Auto tentokrát odstavujeme na parkovišti před podhorskou osadou Vlkolínec. Už z parkoviště se otevírají krásné výhledy.
Našim cílem je vrch Sidorovo, který ční vysoko nad vesnicí.
Nejprve nás čeká průchod Vlkolíncem, zapsaným na seznamu UNESCO, kde dosud žijí v původních dřevěnicích tři desítky stálých obyvatel.
Za vesnicí cesta začíná strměji stoupat, sem tam opět s pěknými výhledy.
Netrvá to dlouho a jsme na krásné louce pod Malino Brdem, krása všude vůkol, kam se člověk podívá.
A na závěr náš čeká brutální stoupák lesem na vyhlídku na vrcholu Sidorovo. Vynaložené úsilí ale rozhodně stálo za to, výhledy jsou opravdu dechberoucí a směrem dolů k Vlkolínci v podstatě letecké.
Vracíme se stejnou cestou, opět s krátkým odpočinkem na louce v Sedle pod Sidorovom.
A na závěr nás opět čeká průchod malebným Vlkolíncem.
Zbytek dnes opět trávíme na Björnsonce a užíváme si všech možností odpočinku, které se tu nabízí.